Louka na kraji lesa, olej na plátně 69 x 93 cm, plenérová malba, 2003 . Obraz není zcela dokončen, neboť byl malován přímo v přírodě. Bohužel stěžejní motiv obrazu, mohutná a překrásně rostlá olše lepkavá , jejíž listí pro mně bylo tím nejzářivějším pokladem třpytícím se již zdálky v chladném údolí , byla pokácena navzdory tomu, že to byl zcela zdravý nádherný staletý strom. Obraz zásadně a celým srdcem oddaně vychází z odkazu génia Jacoba Isaackszona van Ruisdaela, v jehož práci nalézám smysl malířství a o kterém sám Goethe řekl, že to byl básník mezi malíři. Já sám jsem v 80. letech minulého století začínal jako krajinář a krajinomalba pro mne bude navždy největším důvodem , proč malovat. Krajina je život sám, je to úžasné dílo Stvořitele a nepotřebuje další téma, neboť je to poezie sama. Ovšem jen pro ty, kteří se umí dívat kolem sebe.
Sázavský jez v Žampachu , plenérová malba, 69 x 93 cm, olej na plátně , 2003. Mohutné a zdravé lípy v pozadí , které zdobí obraz zlatým listím na levé straně řeky, byly všechny nemilosrdně pokáceny. Bylo to jedno z nejromantičtějších míst , kdy v létě alej poskytovala lidem i rybám v řece stín a na podzim zas kouzlo podzimu v podobě lipového listí připomínajího zlaté mince. Bohužel je to minulost a mně je z týhle podoby demokracie akorát nablití.
Hřbitov v Jílovém v ranním protisvětle , olej na plátně 60 x 80 cm, plenérová malba, 2002. Obraz je první a dopolední variantou , kterou jsem studoval účinky slunečních paprsků na modelaci stromů a na barevnou škálu. Jedná se o propojení impressionistických tendencí zachytit dojem a okamžik světla v úseku času s klasickou výstavbou krajinomalby klasicicstního až romantického typu.
Hřbitov v Jílovém v odpoledním světle, plenérová malba, olej na plátně 60 x 80 cm, 2002. Obraz je druhou, odpolední variantou, střídavě malovanou s předchozí dopolední verzí tohoto pohledu. Odpolední verze je ovlivněna opět Ruisdaelovskými mraky a kroužícími ptáky nad rozložitými korunami mohutných stromů. Jedná se celkově o stěžejní koncept, kterým vrcholilo mé samostatné dlouholeté studium klasické krajinomalby, které začalo na škole v přírodě na Šumavě v roce 1988.
Zapadající slunce nad Jílovým u Prahy. Plenérová vzdušná malba, olej na plátně, 60 x 80 cm, 2002. Obraz je malovaný úspornými tahy štětce s důrazem na atmosféru teplého srpnového večera a především na barevnost nafialovělého obzoru s unavenou září kotouče slunce zvolna klesajícího k horizontu. Umění může být různé, ale není v něm nic silnějšího a skutečnějšího, než moment, kdy stojíte venku na poli a kdy po několikahodinové námaze a pobytu na čerstvém vzduchu cítíte , že jste skutečnou součástí přírody a kdy si uvědomujete blížící se konec léta coby podobenství smrtelnosti našeho bytí. Jedinou odpovědí na vaše otázky je jen lehký vánek - teplý jižní fén a o několik okamžiků později pohled na souhvězdí a mléčnou dráhu.
Pohled do krajiny v zářiovém západu slunce, olej na desce 2000 . Čistá plenérová malba zcela korespondující s textem k předešlému obrazu .
Večer nad polem vlčích máků , olej na plátně , 65 x 99 cm, 2003
Kalifornské máky, olej na plátně, 57 x 92 cm, 2002 . Obraz je atelierovou malbou vycházející z fotografické předlohy, se kterou jsem však nakládal velice volně. Chtěl jsem se vyrovnat s až nebezpečně sentimentální intenzitou zajímavého místa a vyvážit jí na základě mých dlouholetých plenérových zkušeností určitým napětím atmosféry blížícího se soumraku, který v určitou hodinu vyžaduje mimořádné cítění specifické barevné škály.
Letní den , olej na plátně , 47 x 72 cm, 1996 . Ranná plenérová malba malovaná v naprostém souznění s krajinou. Maloval jsem jako obvykle v létě v plavkách a večer se šel koupat k řece. Téměř každodenním pobytem v plenéru a systematickou prací , ve které jediným klíčem k posunu je upřímnost, souhra nezlomné vůle a naprosté oddané pokory, kdy nejste a neumíte vůbec nic , jsem postupně po mnoha letech úsilí začal ovládat tuto nesmírně krásnou ale náročnou disciplínu, které se dnes již v tomto duchu nikdo nevěnuje. Jakkoli své vzory nacházím formálně v daleko klasicistnějších projevech a faktem je, že impresionismus přispěl ke zkáze klasického malování, tak v některých věrných obrazech krajin Vincenta van Gogha je přesně ta slunečním žárem spalující touha, kterou velice přesně popisuje kniha Žízeň po životě . Je to skutečně doslova prahnoucí žízeň, jakou by měl mít správný krajinář, který krajinu chápe zevnitř , protože cítí, že je její nedílnou součástí držící pouze štětec, ale nechávající krajinu obraz malovat samotnou v jakémsi vytržení smyslů a v naprostém tichu , ve kterém se čas skutečně doslova dokáže zastavit. Kdo tohle nezažil, sotva bude mít kdy do věci a do umění vůbec co hovořit .
Sázava v záři zapadajícího slunce, olej na plátně , 54 x 85 cm , atelierová malba, rozmalováno
Večerní soumrak nad Sázavou , olej na plátně , 2009. Obraz je atelierovou variantou původní desetidenní detailní čistě plenérové malby. S využitím fotografického materiálu , který zachycuje krátkodobý úsek času a v závislosti na proměnlivosti světla, je však v tomto plátně kladen důraz na atmosféru určité až hudební melancholie, jejíž tóny zvolna doznívají s vychládáním prozářených ohňů korun stromů a kdy za jasných říjnových dnů teplota v údolí řeky prudce klesá k bodu mrazu a kdy malíř musí již překonávat sám sebe v nerovném boji se ztuhlými prsty , s nesnesitelnou bolestí za krkem od půldenní dřiny za hranicemi svých možností . Čeká vás však ještě cesta na kole vzhůru nad údolí, při které téměř v agonii již litujete vlastní existence, protože vaše fyzické tělo zůstalo kdesi na studených kamenech uprostřed řeky a i když jste blázen, tak síla vaší vůle a mysli nikdy nemůže vyhrát nad silou Bohů, kteří vás do toho klání dosadili, abyste ze sebe vydali všechno, ale nezískali vůbec nic. Vaše úsilí ocení víc věrná pára od úst v mrazivém chladu, než současná kunsthistorie a umělecká kritika, díky které se dny skutečného umění postupně noří do temného a ledového soumraku.
Vytvořte si vlastní web zdarma!Moderní webové stránky za 5 minutVyzkoušet