Sázava při západu slunce. 2006, olej na plátně. Plenérová malba . Na obraze jsou jasně patrné vykácené břehy se zbytky zmrzačených stromů.

   Sázava , olej na plátně , 2003 . Obraz ukazuje původní podobu břehů s bohatými korunami jív ve srovnání s předchozím obrazem.

         Jarní Botič. olej na sololitu, 50 x 70 cm, 2008. Plenérová krajinomalba. Obraz vznikal deset dní přímo v plenéru , kde jsme společně se Zdeňkem Daňkem malovali stejný pohled , abychom zjistili, kdo je nejlepší současný český krajinář . Zdeněk to určitě neví, protože do krajinomalby není zažraný cestou její klasické prosluněné krásy , ale spíše cestou melancholické hloubavosti, nicméně  společné náměty  malovali i moji nejoblíbenější holandští krajináři Jacob van Ruisdael a Meindert Hobbema, jejichž obrazy přírody jsou uměním ve své nejryzejší podobě.                                                                               Za téměř dvacet let mého působení na AVU jsem se nesetkal s nikým jiným, kdo by se krajinomalbě věnoval, ačkoli Akademie, kterou založil  Josef Hlávka, původně vznikla jako krajinářská škola. Je naprosto otřesné, když si uvědomíme, že česká země s tak velkou tradicí krajinomalby už nemá a nebude mít žádné další pokračovatele, kteří  projdou Akademií. Krajinomalba je v podstatě vyhynulým druhem a současné vedení AVU je k tomuto stavu zcela apatické a moje snahy pro AVU něco udělat, jsou shazovány ze stolu, ačkoli v mém věku na AVU již dva roky učil Max Haushofer, jenže ty časy, kdy umění bylo od slova umět jsou minulostí . Vítězí  paumění  videoartu , obscénní projevy, trapnost, úchylnost , impotence nových médií, které zhasnou jak jejich display, diletantismus samotných pedagogů často bez výtvarného vzdělání a absurdní bordel a podvody, které stojí stát stovky milionů ročně a znemožňují talentovaným lidem  naučit se kvalitě a tradičním hodnotám, uplatnit se a předat něco budoucím generacím. Krajina je likvidována nejen v realitě, ale dochází k jejímu systematickému vykořeňování i v umění .......         Pohled na Hradčany z Karlova mostu. Olej na plátně , 2002.  Jako obdivovatel benátského malíře vedut Canaletta jsem se snažil zpracovat i krajinu architektury.

        Pohled na Národní divado, olej na plátně , 2004,

       Grand Canyon , olej plátno , 2003

        První sníh v Grand Canyonu , olej plátno, 2003

                                                          Delicate arch, olej na plátně, 106 x 83 cm, 2000

                                                            V údolí monumentů , olej na sololitu, 60 x 104 cm, 2000.

                                                           Velký Duch v Údolí monumentů , olej na plátně , 75 x 120 cm , 2000 . Obraz s americkým Indiánem na koni v podstatě vysvětluje koncepci mé série amerických krajin. Záměrem bylo nabídnout jiný, více původní pohled na notoricky známé obrázky americké přírody zneužívaných cynismem reklamy na tabákový průmysl či komercí turistiky. V podstatě zde používám svou postmoderní strategii tím, že už jen pouhým přenesním těchto motivů na médium malovaného obraz vzniká jiný pohled na tento  současnou dobou uměle vylhaný problém a na tyto již v dnešní době  jaksi samozřejmě a až automaticky  vnímané , ale přitom stále miliony let neměnné a přirozené krásy přírody. K sérii patřil i obraz Červená řeka, který byl koncipován jako  doslova přímá  ironie reklamy Marlboro -  viz níže...

                                                                 Červená řeka, 100 x 200 cm, olej na plátně, 2000. Obraz v této ( horní snímek ) podobě již neexistuje, malba byla z plátna odstraněna, neboť se částečně  jednalo o technologický experiment a studium  malířského podkladu, který jsem vyvíjel dlouhá léta, protože Akademie výtvarných umění už dávno není místem, kde vás někdo něco může naučit. Každopádně tento obraz byl právě ironickým konceptem , kdy jsem dal do souvislosti nesmyslnost spojení tabákového průmyslu , čistotu a nevinnost přírody a známou krásnou country píseň  od tehdy 16 ti leté Heleny Vondráčkové - Červená řeka, s vynikajícím aranžmá Karla Krautgatnera nahraná v Českém rozhlasu, která mi evokuje skutečný pohled na tekoucí řeku v protisvětle v níž se odráží zapadající slunce. Pravdou je, že představa byla silnější , než výsledek a také skýtá více variant, jak tuto píseň interpretovat obrazem. Každopádně novou variantu tohoto obrazu - viz obrázek pod původní verzí, mám stále rozmalovanou v menším měřítku - 75 x 150 cm.